Lucie
Lucie noci upije a dne nepřidá.
Tak se mi zdá, že ani s tím pitím se Lucie letos nepřetrhla. Spíš mám pocit, že tak trošku abstinuje. 🙂 Svatá Lucie je patronkou celé řady řemesel, například švadlen, tkadlen, sedláků, sklářů, ale třeba i kajících se nevěstek. Ke svaté Lucii se váže spousta lidových zvyků a tradic. Někde chodí po staveních Lucie a kontrolují hospodyňky jak mají na Vánoce naklizeno. Nosí s sebou peroutku nebo koště a vymetají rohy a pavučiny. Jinde chodí Lucie v maskách s nožem a hrozí dětem, že pokud se nepostí o adventu, tak jim nožem rozpárají břicho. (Myslím, že na některých tradicích by se úplně lpět nemělo, tohle je jedna z nich). O svaté Lucii by se nemělo drát peří, tkát a příst. Pokud Lucka zastihla ženu při draní, rozfoukala jí všechno peří, při předení jí sebrala nebo rozcuchala přadeno. A tak dále a tak podobně…
Flo se při Vánočním plánování naštěstí inspirovala tradicí s úklidem, ne páráním bříšek. Takže jsme se vrhli na prach. A vrhli jsme se na něj důkladně. Kdy jindy než před Vánoci se člověk dokope, že rozmontuje lustry a celé je umyje a odpráší? A když už jsem měla doma schůdky, tak jsem utřela prach i z horních poliček v kuchyni. A když už jsem umyla a naleštila všechny lustry, tak jsem je taky ozdobila jmelím. 🙂
Teď už nám opravdu chybí jen nazdobit stromeček a ten už spořádaně čeká v kýblu s vodou na lodžii. 😉