Dopis Ježíškovi
Na adventní výzvu jsem se těšila jako malá. Vlastně už od posledního úkolu výzvy prázdninové.
Těšila jsem se hlavně proto, že je to moje první adventní výzva a letní výzva byla suprová. Takže jsem napnutá jak kšandy, jak mi Flo zorganizuje vánoční přípravy. A druhý důvod je, že jsem se od posledního prázdninového úkolu učila na malou atestaci. A vyšlo mi to tak krásně, že jsem zkoušku složila přesně týden před začátkem úkolů adventních. Takže teď mám na tři roky od učení pokoj a můžu se beztrestně těšit a chystat na Vánoce. Proto jsem o to větší ostuda, že jsem první úkol prošvihla a hned od začátku doháním. K sepisování jsem si udělala hrnek ovocného čaje, i když Domácí punč nebo svařák by byl stylovější. 🙂
Ježíškovi jsem snad dopis v životě nepsala a jestli jo, tak jsem byla úplně malá, že si to nepamatuju. Jelikož už jsem velká, tak pod stromečkem většinou velká překvapení nejsou, i když občas se přeci jen nějaké malé překvapeníčko najde. Jak jsem rostla, měnila se i moje přání… Od panenek a plyšáků, přes oblečení, knižní romány a učebnice jsem dospěla k vybavení do domácnosti. Kdo by to neznal. Ale vždycky mě potěší i pěkná kniha, nebo balíček spoďárů a ponožek od babičky. To je taková vánoční klasika, bez které snad už ani Vánoce nejsou Vánoce. 😀
Ale úplně nejlíp moje každoroční přání vystihl Janek Ledecký v písničce Dopis Ježíškovi, proto jsem si jeho veršíky trošku vypomohla.