30. adventní úkol

Vyprávění

A je tady poslední úkol Adventní výzvy, strašně rychle to uteklo. Mám pocit, že mi někdo ukradl jeden týden adventu. 🙂 

O víkendu jsme byli u rodičů, program byl docela nabitý. A na cestě domů nás na dálnici chytla ta nejhnusnější sněhová vánice, ve které jsem zatím měla tu čest řídit. Jsem hrozně ráda, že jsme v pořádku dojeli domů. Tak jsme si po večeři pěkně v klídku zapálili třetí svíčku na adventním věnci a nalili si testovací skleničku Vaječného koňaku podle Flo. Testujeme ho pravidelně každý týden v neděli, abychom mohli porovnávat, jak se v čase mění k lepšímu. A opravdu je čím dál lepší. Dneska padla menší testovací lahev, ta větší čeká na svátky. 😉 

svíčka

Jsem moc ráda, že jsem se výzvy zúčastnila. Díky Flo, že jsi to zase tak krásně naplánovala. Na Vánoce mám skoro všechno nachystáno. Někdy to sice bylo trochu napínavé, ale za běžných okolností bych asi 70 % věcí doháněla tenhle týden a teď nemusím. Už jen ozdobím stromeček a dobalím dárky, paráda.

adventní věnec

Přeju všem pohodový zbytek adventu, klidné svátky a šťastný nový rok!

26. adventní úkol

Lucie

Lucie noci upije a dne nepřidá.

Tak se mi zdá, že ani s tím pitím se Lucie letos nepřetrhla. Spíš mám pocit, že tak trošku abstinuje. 🙂 Svatá Lucie je patronkou celé řady řemesel, například švadlen, tkadlen, sedláků, sklářů, ale třeba i kajících se nevěstek. Ke svaté Lucii se váže spousta lidových zvyků a tradic. Někde chodí po staveních Lucie a kontrolují hospodyňky jak mají na Vánoce naklizeno. Nosí s sebou peroutku nebo koště a vymetají rohy a pavučiny. Jinde chodí Lucie v maskách s nožem a hrozí dětem, že pokud se nepostí o adventu, tak jim nožem rozpárají břicho. (Myslím, že na některých tradicích by se úplně lpět nemělo, tohle je jedna z nich). O svaté Lucii by se nemělo drát peří, tkát a příst. Pokud Lucka zastihla ženu při draní, rozfoukala jí všechno peří, při předení jí sebrala nebo rozcuchala přadeno. A tak dále a tak podobně…

lustr se jmelím

Flo se při Vánočním plánování naštěstí inspirovala tradicí s úklidem, ne páráním bříšek. Takže jsme se vrhli na prach. A vrhli jsme se na něj důkladně. Kdy jindy než před Vánoci se člověk dokope, že rozmontuje lustry a celé je umyje a odpráší? A když už jsem měla doma schůdky, tak jsem utřela prach i z horních poliček v kuchyni. A když už jsem umyla a naleštila všechny lustry, tak jsem je taky ozdobila jmelím. 🙂 

polička

Teď už nám opravdu chybí jen nazdobit stromeček a ten už spořádaně čeká v kýblu s vodou na lodžii. 😉 

18. adventní úkol

Mikuláš

Dneska je milý úkol – obdarovat někoho, kdo to nečeká. Tohle mám na Vánocích ráda, všichni jsou na sebe nějak hodnější.

Mikuláše jsme s přítelem léta neřešili. Proto když to Flo dneska připomněla, tak jsem si aspoň hezky zavzpomínala… U nás na vesnici každý rok obcházel všechny domy Mikuláš s andělem a bandou čertů. Babička nás vždycky držela za ruku, aby jsme se sestrou při recitování moc nekoktaly. A pak následovala dobrodružná výprava za pokladem… obvykle pod kolnu, kde čekal košík s ovocem, sladkostmi a pletenými ponožkami. Když jsem na čerty a anděly přestala věřit, tak jsem si vyrobila vlastní kostým a na několik let jsem převzala andělskou štafetu. I s tou nevděčnou andělskou povinností dopravit podnapilé čerty domů nebo aspoň do hospody, kde už si je rodičové obvykle našli a rozebrali. 🙂 Na druhou stranu na to mám spoustu hezkých vzpomínek, což se o některých čertech říct nedá.

mikuláš

A koho jsem tedy dneska obdarovala? Máme docela fajn spolubydlící, vydržela s námi už dvě rekonstrukce a skvěle funguje jako králičí teta na hlídání. 🙂 A shodou okolností se jmenuje Jitka, takže má dneska svátek. Svátky a narozeniny jsme mezi sebou nikdy neřešili, výzvu nesleduje… Takže byla vybrána jako nic netušící oběť pro mikulášskou nadílku. 
Byla to opravdu jen drobnost, do sáčku jsem namíchala oříšky, mandličky a brusinky v čokoládě, k tomu jsem přiložila pár zdobených perníčků a kartičku pro lepší náladu. Je krásné, jak i taková malá pozornost potěší. 😉 

A já si můžu odškrtnout další položku ve Vánočním plánu. Strašně to letí…

17. adventní úkol

Barborka

Na tradiční trhání barborek obvykle zapomínám. Flo, děkuju za připomenutí. 🙂 

Sice žádné vdavky na příští rok neplánuju, ale rozkvetlá barborka na Vánoce vždycky potěší. Jen bych neřekla, jaký bude problém najít v Praze normální třešeň. Všechny třešně v okolí jsou ty okrasné růžové plnokvěté. Sem tam je na nich sice zplanělá větev, jenže jak to mám poznat, když zrovna nekvetou a z práce chodím potmě? Tak jsem holt vzala za vděk zlatým deštěm. Ten poznám i poslepu, nemusím lézt po výškách a necítím se tak provinile, že likviduju městskou květenu. 🙂 Doufám, že se zlatý déšť počítá. Prstíčky mi pěkně omrzly, než jsem větvičky donesla domů. Teď už jim je dobře ve váze a já si k večeři uvařila Dýňovou polévku, abych rozmrzla.

barborka barborky

No a samozřejmě přeji všechno nejlepší všem Barborkám!

15. adventní úkol

Perníčky

To to letí, ani jsme se nenadáli a už je půlka adventní výzvy pryč.

A dneska máme za úkol upéct perníčky. Kdybychom byli ukáznění a perníčky z prázdnidnové výzvy nesežrali, tak bych měla hotovo. Jenže my úplně ukáznění nejsme. 🙂 Tak jsem si vzala k srdci včerejší nápovědu a hezky zadělala těsto na perníčky, aby se mi přes noc odleželo. Zase jsem použila tajný (vážně) recept od mojí sestřičky, který nám hezky funguje. Ale určitě by fungoval i recept od Flo z Vánoční kuchařky pro dceru, jenže tuhle knížku zatím! nevlastním.
Hned dopoledne jsem nažhavila troubu a šlo se na věc. I když jsem perníčky pekla jen z půl dávky, tak je jich nějak moc. Říkala jsem si, že bych je mohla ozdobit, když v létě jsem to jaksi nestihla… ehm. 😀 Ale už teď vidím, že všechny zdobit nebudu. Ty méně povedené asi slepím povidly a poleju čokoládou.

perníčky

A včera jsem slíbila, že se taky pochlubím svým druhým klasickým věncem na stůl. Tak tady je. Jak jsem psala, je veliký jak kolo od vozu, z ozdobiček mi nezbyla jediná a to jsem ještě uloupila nějaké z krabice na stromeček. Ale to nevadí, větší věnec víc potěší oko a už se těším až večer zapálíme první svíčku.

adventní věnec na stůl

A málem bych zapomněla, věnec na dveřích přežil svou první noc a pořád mi tam visí v celé své kráse. Držte palce, ať tam ještě chvíli vydrží.