59. úkol

Uši

Začínám tomu dohánění úkolů přicházet na chuť. Můžu si to hezky naplánovat a pak se jednotlivé výzvy plní jedna báseň.

Za normálních okolností bych si třeba ovesnou kaši k snídani nedala, protože ráno se mi obvykle nic vařit nechce. Jenže já včera u Flo našla recept na Bircher müsli klasik, kde se vločky večer namočí do mléka a ráno se už jenom smíchají s jogurtem a dalšími dobrotami. Já je doladila strouhaným letním jablkem, trochou citrónu, lžící medu, trochou skořice, oříšky a rozinkami. No a celé tohle dílo jsem naservírovala do širšího hrnečku s ouškem, abych učinila výzvě za dost. 🙂 Dobré by to bylo s jakýmkoliv sezónním ovocem, dokážu si představit jahody, hrušky, borůvky, meruňky, švestky… Myslím, že tahle snídaně u nás bude častěji.

uši ovesná kaše

Kdybych se nezasekla na úkolu s textilem, tak by tahle výzva určitě šla splnit i v dovolenkových podmínkách. Ale když už jsem se zasekla, tak jsem to neřešila a v pondělí jsme si udělali výlet na Pravčickou bránu. Na koloběžkách jsme dojeli opět z Děčína podél Labe do Schönny, tam jsme se nalodili na přívoz a přepluli Labe do Hřenska, kde jsme nechali koloběžky. Na Pravčickou bránu se na kole ani koloběžce nesmí a dost dobře by to nešlo. V lese jsme našli i několik zaparkovaných kočárků… Z Hřenska je to výlet dlouhý asi 5 km, ale je to celkem dost do kopce. 🙂

uši Pravčická brána

Samotná Pravčická brána je krásná, kdysi jsem tam byla s rodiči a vypadá pořád stejně. Jen lidí a vos tam takhle na konci srpna bylo mnohem míň. Okolo je několik skalních vyhlídek do kraje i na bránu. Přímo pod bránou je zámeček Sokolí hnízdo, kde funguje restaurace. Pivo mají dobré i najíst se tam dá, když se člověk přenese přes kombinaci smažáku či vepřového řízku s hranolky, vařené brambory nevedou. 🙄

Tak a já jdu do obchodu ulovit pohanku, čas se mi krátí, nesmím se flákat.

58. úkol

Zamilovaný

A doháníme dál. Moje úplně nejvíc nejzamilovanější jídlo je rajská omáčka od maminky. 😉

Když už jsme se vydali z Děčína do Jindřichova Hradce, tak jsem poprosila mamku, jestli by mi tu svou rajskou neuvařila. Protože rajskou jako od maminky prostě nikdy netrefím, nejde to. Mamka velmi dobře zavětřila odkud vítr fouká, když si přečetla zadání úkolu. A udělala úplně luxusní rajskou z domácích přezrálých rajčat a masové kuličky. Pro takovou rajskou klidně přejedu celou Českou republiku od severu na jih, když ji miluješ není co řešit. 😉 Na druhou stranu koprovku jsem nikdy nemusela, ale tahle od Flo Koprovým omáčkám docela napravila pochroumanou reputaci.

zamilovaný rajská omáčka

Děčín je možná trošku netradiční dovolenková destinace. Ale my tam jeli s jasným cílem a tím byla Via ferrata Pastýřská stěna. Přítel si to chtěl strašně moc vyzkoušet a já jsem pro každou špatnost. 😎 Navíc, když ho miluješ, není co řešit. Takže vylézt na pískovcovou skálu vysokou 95 m, no problem. Na nábřeží Labe je půčovna lezeckých setů, kde si za 180 Kč můžete půjčit sedák, ferratový set, helmu a rukavice na celý den. Samotná stěna zpoplatněná není. Ferrata je otevřená od sedmi do sedmi a je na ní 14 cest, kudy se dá vylézt nahoru. 

Via ferrata Pastýřská stěna

My jsme si to dali 2x. Vyrazili jsme hned ráno, vylezli nahoru a šli do ZOO, která je nahoře na Pastýřské stěně. Lezecké sety jsme si dali u vstupu do schránky za 10 kaček, které pak schránka ochotně vrátila. Prošli jsme si malou, ale hezkou ZOO, zkratkou seběhli na nábřeží a vylezli nahoru ještě jednou. Pokud se nebojíte výšek, máte trošku fyzičku a máte rádi krásné rozhledy, tak to můžu jedině doporučit. Ale pozor na to, není to sranda. Ač už máme něco nalezeno na umělé lezecké stěně, tak jsme místy měli co dělat (no dobře, hlavně já). Ale stálo to za to!

A pokračování zase zítra. 😉 

57. úkol

Textil

Tak jsme úkol v řádném termínu splnit nezvládli. Na dovolenou sváteční vyšívaný ubrus po babičce obvykle nevozím. Takže doháníme…

Dovolená byla pěkná, spoustu jsme toho viděli a zažili, i když jsme měli jen 4 dny. Ale co nám chybělo, tak dobré kafe. To aby v Děčíně člověk pohledal. Za celou dobu jsme natrefili na dobrou kávu jenom v děčínské ZOO, což nás neskutečně mile překvapilo. Dneska nám pobyt v Děčíně skončil a my vyrazili na druhou stranu republiky, kde nám mamka hlídala Borise. A mamka má krásných vyšívaných ubrousků spoustu. Tak jsme spojili příjemné s užitečným a konečně jsme si dopřáli dobrou kávu s domácím jablečným závinem. A naservírovali jsme si jí na vyšívaný ubrousek od babičky. A jelikož se blíží podzim a bude spousta jablek, tak přidávám odkaz na Smažená jablíčka v palačinkovém těstě od Flo. 🙂 

textil závin káva

A co jsme vyváděli 57. prázdninový den? Vyšlápli jsme si na koloběžkách po cyklostezce podél Labe z Děčína do Drážďan. Cesta je to dlouhá asi 75 km, vede víceméně po rovině, po slušném asfaltu, krásnou krajinou. Škoda, že jsme dopoledne zmokli a museli hodinu čekat na nádraží v Bad Schandau až přestane pršet. Ten čas nám pak chyběl v Drážďanech, kde jsme jen prosprintovali staré město, abychom stihli zpáteční vlak. Ale odpoledne se udělalo krásně a my si cestu vyloženě užívali. Úplně nejvíc jsme si ale užívali nechápavé pohledy a výkřiky okolojedoucích němců, kteří v životě nejspíš neviděli koloběžku. 😀 

Drážďany výlet

Takže 57. úkol splněný a jedeme dál!

56. úkol

Tvarůžky

No to snad ne! Do třetice všeho zlého a nejhoršího. Olomoucké tvarůžky…

Ještě jsme se nestihli vzpamatovat z fazolí a Flo chce dalšího smraďocha. Dnes jsme odjížděli na dovolenou do Děčína, tak jsem nám na cestu udělala pár sendvičů. Do několika z nich jsem místo klasického sýra schovala syreček. No, přiznám se, že jsem zamořila důkladně celý byt. Vážně jsem nečekala, že to bude mít takové grády! Jsem opravdu ráda, že se teď nebudu doma minimálně 5 dní vyskytovat. Snad to stihne trošku vysmrádnout… 😀 V Kuchařce pro dceru jsem našla pěkný tip, jak zapéct sendviče, aby byly zvrchu pěkně zlatavé a křupavé. To stačí plátek toustového chleba potřít máslem a namazanou stranou ho položit dolů na rozpálenou plotýnku toustovače. A pak na něj navrstvit náplň a druhý plátek položit máslem nahoru. Vážně to funguje. 😉 

tvarůžky sendviče

V Děčíně jsme měli volné odpoledne, tak jsme se vypravili na zámek. Po dlouhých letech, co fungoval jako kasárna, byl v dezolátním stavu. Ale musím říct, že na něm za posledních pár let udělali obrovský kus práce. Zámek se rekonstruuje, opravuje a hlavně vybavuje dobovým nábytkem. Spoustu věcí do expozic zámku zapůjčili bývalí majitelé (dnes ho vlastní stát). Na zámku jsou momentálně 3 prohlídkové okruhy a růžová zahrada, my si vybrali okruh „Zlaté časy“ a „Růžovou zahradu“. Bylo to moc pěkné, slečna průvodkyně byla velmi sympatická a interiéry krásně zrestaurované, bohužel se tam nesmí fotit. Takže pokud budete mít cestu kolem Děčína, rozhodně se na zámku zastavte, krásné je i nádvoří a mají na něm sympatickou palačinkárnu. 😉 

zámek Děčín

A zítra nás čeká celodenní výlet na koloběžkách podél Labe do Drážďan, jsem zvědavá, jestli zvládneme splnit i úkol. Kdyžtak budu dohánět až se vrátíme.

16. úkol

Vyhlídka

Já to tušila. Jak jsem na mapě viděla dalekohled na severu Čech, tak jsem nějaké rozhledy čekala.

A byla jsem na to připravená, upekla jsem koláč a chtěla jít s dekou do parku. Máme v parku vedle domu takové hezké oblé kopečky odkud máme i celkem pěkný výhled. Jenže přítel zakročil, že to nemyslím vážně, že to není žádná výzva. A naplánoval nám výlet na vyhlídku Máj, na koloběžkách. Tak jsme po obědě naložili koloběžky do auta a přesunuli se do Jílového u Prahy. Odtud jsme sjeli k Vltavě – doslova cestou necestou, lesem, blátem, pískem, štěrkem a polem. V Kamenném Přívozu jsme konečně najeli na normální silnici. A pak už to bylo jen do kopce, převýšení bylo cca 290 m. Ale nevzdali jsme to.

vyhlídka Máj

Vyhlídka na největší meandr Vltavy byla moc pěkná, vítězoslavně jsme tam posvačili banán. 😉 Bohužel jsem žádnou vychytanou svačinu jako Flo připravit nestihla. No a pak jsem se začala rozhlížet po tom prvomájovém průvodu, co se na vyhlídku hrnul. Nestačila jsem zírat v čem jsou lidé schopní jít na skalní vyhlídku. Slečny v minišatičkách a žabkách, chlapci v bílých botkách, které po každém kroku úzkostlivě otírají od prachu. Nepřeberné množství psů, včetně dvou čivav a jednoho mopsíka. Ovšem korunu tomu podivnému průvodu nasadila skupinka lidí, kteří si na vyhlídku v přepravce nesli kočku! Že by na svačinu? :mrgreen: 

svačina na vyhlídce

Ale to už jsme sjížděli zase dolů k Vltavě. Přišlo mi hrozně nefér, že nahoru jsme se drápali snad 45 minut a dole jsme byli za 5 minut. A pak zase zpátky od Přívozu do Jílového, cestou necestou, tentokrát do kopce, dalších 230 m stoupání. Člověk by řekl, takový pěkný nedělní výlet, jen 25 km, ale cítím se jak po 125ti km. Doma jsme se vrhli na melounovou granitu, dneska už bez kafe. Vážně nám bodla.

vyhlídka Máj

Pokud byste chtěli vidět největší meandr Vltavy, tak vyhlídku Máj můžu doporučit. Jen si, prosím, vezměte vhodnou obuv!