30. adventní úkol

Vyprávění

A je tady poslední úkol Adventní výzvy, strašně rychle to uteklo. Mám pocit, že mi někdo ukradl jeden týden adventu. 🙂 

O víkendu jsme byli u rodičů, program byl docela nabitý. A na cestě domů nás na dálnici chytla ta nejhnusnější sněhová vánice, ve které jsem zatím měla tu čest řídit. Jsem hrozně ráda, že jsme v pořádku dojeli domů. Tak jsme si po večeři pěkně v klídku zapálili třetí svíčku na adventním věnci a nalili si testovací skleničku Vaječného koňaku podle Flo. Testujeme ho pravidelně každý týden v neděli, abychom mohli porovnávat, jak se v čase mění k lepšímu. A opravdu je čím dál lepší. Dneska padla menší testovací lahev, ta větší čeká na svátky. 😉 

svíčka

Jsem moc ráda, že jsem se výzvy zúčastnila. Díky Flo, že jsi to zase tak krásně naplánovala. Na Vánoce mám skoro všechno nachystáno. Někdy to sice bylo trochu napínavé, ale za běžných okolností bych asi 70 % věcí doháněla tenhle týden a teď nemusím. Už jen ozdobím stromeček a dobalím dárky, paráda.

adventní věnec

Přeju všem pohodový zbytek adventu, klidné svátky a šťastný nový rok!

28. adventní úkol

Kouzlo Vánoc

Tohle byl moc pěkný úkol a navíc se mi úžasně hodil do pátečního programu.

Měla jsem dovolenou, tak jsem se vrhla na balení dárečků. Pustila jsem si k tomu moje oblíbené vánoční CD do Janka Ledeckého „12 vánočních nej…“ Měla jsem u toho šikovného pomocníka, který musel udělat výstupní kontrolu u každého balíčku. Takže se omlouvám všem, kdo dostane balíček okousaný, ohlodaný nebo ožužlaný. Berte to jako králičí vánoční přání. 😉 Balení dárků mám moc ráda, je to známka toho, že už jsou Vánoce opravdu blizoučko a má to pro mě takové zvláštní kouzlo. Moje drahá polovička si většinou neodpustí trefné komentáře, že to stejně všichni hned rozervou. No a co, hezky zabalený dárek pod stromečkem vypadá kouzelně, i když obsahuje třeba jen trenýrky.

dárky

Večer jsme se přesunuli z Prahy do Jindřichova Hradce. Měla jsem v plánu každoroční předvánoční setkání s kamarádkami z gymplu. Byl to příjemně strávený večer, i na svařák na náměstí a zastavení u slaměného betléma došlo. Takže jsem úkol vlastně splnila za jeden den dvakrát. 😀 A dneska jsme si dali s mými rodiči repete, koupili jsme stromeček, dali jsme si svařené víno a znovu se zastavili u betléma. Já tuhle atmosféru prostě miluju. A na sporáku už máme připravený Sirup na svařák domácí, už se na něj těším. 😉

betlém

A teď honem k dalšímu úkolu, už není čas ztrácet čas.

23. adventní úkol

Pohledy a pozdravy

Po včerejším úkolovém maratonu je dnešní výzva taková krásně klidná, přímo nedělní.

My moc přáníček a pohledů neposíláme. Rodinu většinou objedeme osobně nebo si zavoláme a s kamarády si napíšeme přes smsku, maila či jiný online komunikátor. Ale nějaké to přáníčko přece jen každý rok posílám. Koupené už bylo, předepsané taky, stačilo se podepsat a na obálku pokud možno čitelně sesmolit adresu. No a když už jsem měla rozkramařenou krabici, kterou jsem naplnila po návštěvě papírnictví, tak jsem rovnou vyrobila pár jmenovek na dárky. Tenhle týden začnu pomalu balit, tak bych se nerada dostala do fáze, že nevím, kam který balíček patří. Prohodit dárek pro přítele a pro babičku by mohlo být velmi vtipné. 😀 Odškrtávám další položku na Vánočním plánu a těším se, co bude dál.

pohledy a pozdravy

Přeji klidný zbytek druhé adventní neděle!

18. adventní úkol

Mikuláš

Dneska je milý úkol – obdarovat někoho, kdo to nečeká. Tohle mám na Vánocích ráda, všichni jsou na sebe nějak hodnější.

Mikuláše jsme s přítelem léta neřešili. Proto když to Flo dneska připomněla, tak jsem si aspoň hezky zavzpomínala… U nás na vesnici každý rok obcházel všechny domy Mikuláš s andělem a bandou čertů. Babička nás vždycky držela za ruku, aby jsme se sestrou při recitování moc nekoktaly. A pak následovala dobrodružná výprava za pokladem… obvykle pod kolnu, kde čekal košík s ovocem, sladkostmi a pletenými ponožkami. Když jsem na čerty a anděly přestala věřit, tak jsem si vyrobila vlastní kostým a na několik let jsem převzala andělskou štafetu. I s tou nevděčnou andělskou povinností dopravit podnapilé čerty domů nebo aspoň do hospody, kde už si je rodičové obvykle našli a rozebrali. 🙂 Na druhou stranu na to mám spoustu hezkých vzpomínek, což se o některých čertech říct nedá.

mikuláš

A koho jsem tedy dneska obdarovala? Máme docela fajn spolubydlící, vydržela s námi už dvě rekonstrukce a skvěle funguje jako králičí teta na hlídání. 🙂 A shodou okolností se jmenuje Jitka, takže má dneska svátek. Svátky a narozeniny jsme mezi sebou nikdy neřešili, výzvu nesleduje… Takže byla vybrána jako nic netušící oběť pro mikulášskou nadílku. 
Byla to opravdu jen drobnost, do sáčku jsem namíchala oříšky, mandličky a brusinky v čokoládě, k tomu jsem přiložila pár zdobených perníčků a kartičku pro lepší náladu. Je krásné, jak i taková malá pozornost potěší. 😉 

A já si můžu odškrtnout další položku ve Vánočním plánu. Strašně to letí…

17. adventní úkol

Barborka

Na tradiční trhání barborek obvykle zapomínám. Flo, děkuju za připomenutí. 🙂 

Sice žádné vdavky na příští rok neplánuju, ale rozkvetlá barborka na Vánoce vždycky potěší. Jen bych neřekla, jaký bude problém najít v Praze normální třešeň. Všechny třešně v okolí jsou ty okrasné růžové plnokvěté. Sem tam je na nich sice zplanělá větev, jenže jak to mám poznat, když zrovna nekvetou a z práce chodím potmě? Tak jsem holt vzala za vděk zlatým deštěm. Ten poznám i poslepu, nemusím lézt po výškách a necítím se tak provinile, že likviduju městskou květenu. 🙂 Doufám, že se zlatý déšť počítá. Prstíčky mi pěkně omrzly, než jsem větvičky donesla domů. Teď už jim je dobře ve váze a já si k večeři uvařila Dýňovou polévku, abych rozmrzla.

barborka barborky

No a samozřejmě přeji všechno nejlepší všem Barborkám!