19. adventní úkol

Rohlíčky a jiné tradice

Tedy Flo, úkol na pečení vanilkových rohlíčků ve středu a ještě jednodenní? To je těžká podpásovka.

Vanilkové rohlíčky miluju, je to to nejlepší cukroví, které na Vánoce nesmí chybět. Proto v plánu vanilkové rohlíčky rozhodně byly, jen tedy na víkend, ne na střed týdne. Takže zase doháním… Recept je náš rodinný poklad, který se dědí po generace, minimálně od prababičky a dost možná ještě dál. Naše rohlíčky vždycky voněly vanilkou a oříšky a podle mě neměly chybu. Jenže pak jsem si domů přivedla přítele a přišlo to… Zlato, máš je moc dobrý, ale maminka je měla jiný. 😀
Jeho mamka dělá vanilkové rohlíčky s citrónovou kůrou, jsou taky dobré, ale já je považuju za jiný druh cukroví a říkám jim citrónové rohlíčky. Ale tohle zdůvodnění mi neprošlo. Psí očka a prosím, prosím, nemohla bys tam trošku té citrónové kůry dát?

Tak jsem začala experimentovat s množstvím citrónové kůry, aby se vlček napapal a vanilkové rohlíčky byly pořád vanilkové. Vyladila jsem to na pět strouhnutí citrónové kůry nad připravenou moukou. A konečně to bylo ono. Dokonalé vanilkovo-oříškové rohlíčky s jemňounkým citrónovým ocáskem, který vůbec ničemu nevadí. Loni jsem vezla vzorky skorotchánovi a dostalo se mi obrovské poklony. Prý tohle jsou skoro přesně ty vanilkové rohlíčky, které pekla jeho máma a ty moje se jim blíží prý téměř dokonale. Takže jsou to prý druhé nejlepší vanilkové rohlíčky, které kdy jedl. Skoro jsem se červenala. 🙂
Proto Flo jistě odpustí, že její recept na Vanilkové rohlíčky zkoušet nebudu nejspíš nikdy, i když věřím, že jsou také dobré.

vanilkové rohlíčky

Na těsto budeme potřebovat: 250 g hladké mouky, 40 g moučkového cukru, 50 g mletých vlašských ořechů, 150 g másla, 1 žloutek a 5x strouhnutí citrónové kůry

Ze všech surovin rychle vypracujeme hladké těsto, moc ho netrápíme, aby se zbytečně nerozpouštělo máslo. Těsto necháme v chladu odpočinout, nejlépe přes noc. Těsto vyndáme z chladna, aby trochu povolilo, rozdělíme na třetiny a z každé třetiny těsta vyválíme váleček. Váleček nakrájíme na stejné dílky a pak kousek po kousku tvarujeme rohlíčky. Pečeme do růžova ve vyhřáté troubě na 180 °C. Upečené rohlíčky necháme na plechu chvilku zchladnout a zpevnit. Ještě dost teplé, ale ne horké je obalujeme v moučkovém cukru s vanilkou.
vanilkové rohlíčky
Vanilkové rohlíčky už máme, teď by to chtělo slepit linecké, aby se pozornost a chutě rovnoměrně rozložily. 😉

16. adventní úkol

Ořechy

Dneska jsme měli takový odpočinkovější úkol, a to dopřát si ořechy v jakékoliv podobě.

Velmi stylový by byl Teplý salát z růžičkové kapusty s ořechy, ale já jsem to dnes pojala ještě jednodušeji. Protože jsem se rozhodla, že včera upečené perníčky ještě dneska ozdobím. Času je málo, do Vánoc bude už jen hůř a ke zdobení bych se tak nemusela vůbec dostat. Ke zdobení jsem si nasypala mističku ořechů všeho druhu. Při olizování prstů od sladké polevy mi nahořklé oříšky přišly k chuti. A přiznávám, že nezůstalo jen u nich. Byla jsem tak přeslazená, že jsem slupla ještě slaný sýr a kyselou okurku. Doufám, že mi nebude špatně… 

oříšky

Polevu dělám od oka, hrozně záleží na velikosti bílku, ale zhruba to je nějak takto: 1 bílek, 150–200 g moučkového cukru, 1 lžička Solamylu a pár kapek citrónové šťávy

Moučkový cukr 2x prosijeme. Bílek dáme společně se 150 g prosátého cukru, Solamylem a citrónovou šťávou do misky. A teď pěkně ručně vařečkou nebo metličkou třeme 10–15 minut, až poleva zbělá a zhoustne. Pokud je příliš řídká, tak přidáme trochu cukru a dál mícháme, aby se vše hezky spojilo. Poleva ideální hustoty by neměla téct, ale z vařečky by měla jako odpadávat. Hotovou polevu dáme do zdobicího sáčku, sestříhneme mu rožek a můžeme zdobit. 🙂 

zdobené perníčky

Letos mě to zdobení perníčků strašně nebavilo. Většinou zdobíme s mamkou, děláme si společnost a psychickou podporu. Letos zdobíme sice obě, ale každá jinde a společnost si děláme leda přes Skype. Lepší než nic, ale není to ono. 😕 

56. úkol

Tvarůžky

No to snad ne! Do třetice všeho zlého a nejhoršího. Olomoucké tvarůžky…

Ještě jsme se nestihli vzpamatovat z fazolí a Flo chce dalšího smraďocha. Dnes jsme odjížděli na dovolenou do Děčína, tak jsem nám na cestu udělala pár sendvičů. Do několika z nich jsem místo klasického sýra schovala syreček. No, přiznám se, že jsem zamořila důkladně celý byt. Vážně jsem nečekala, že to bude mít takové grády! Jsem opravdu ráda, že se teď nebudu doma minimálně 5 dní vyskytovat. Snad to stihne trošku vysmrádnout… 😀 V Kuchařce pro dceru jsem našla pěkný tip, jak zapéct sendviče, aby byly zvrchu pěkně zlatavé a křupavé. To stačí plátek toustového chleba potřít máslem a namazanou stranou ho položit dolů na rozpálenou plotýnku toustovače. A pak na něj navrstvit náplň a druhý plátek položit máslem nahoru. Vážně to funguje. 😉 

tvarůžky sendviče

V Děčíně jsme měli volné odpoledne, tak jsme se vypravili na zámek. Po dlouhých letech, co fungoval jako kasárna, byl v dezolátním stavu. Ale musím říct, že na něm za posledních pár let udělali obrovský kus práce. Zámek se rekonstruuje, opravuje a hlavně vybavuje dobovým nábytkem. Spoustu věcí do expozic zámku zapůjčili bývalí majitelé (dnes ho vlastní stát). Na zámku jsou momentálně 3 prohlídkové okruhy a růžová zahrada, my si vybrali okruh „Zlaté časy“ a „Růžovou zahradu“. Bylo to moc pěkné, slečna průvodkyně byla velmi sympatická a interiéry krásně zrestaurované, bohužel se tam nesmí fotit. Takže pokud budete mít cestu kolem Děčína, rozhodně se na zámku zastavte, krásné je i nádvoří a mají na něm sympatickou palačinkárnu. 😉 

zámek Děčín

A zítra nás čeká celodenní výlet na koloběžkách podél Labe do Drážďan, jsem zvědavá, jestli zvládneme splnit i úkol. Kdyžtak budu dohánět až se vrátíme.

55. úkol

Líšňačka

Tedy Flo mě pěkně školí. Do konce prázdnin zbývá týden, takže jsem čekala, že úkoly budou trochu ostřejší… Ale poslední dva mi tedy nesedly. 

Dnes je na mapě měšec penízků a zadání zní: „Sežeňte něco od farmáře.“ To mi trošku zamotalo hlavu. Není mi úplně jasné, zda je nutné něco kupovat, když moje rodinka farmaří docela úspěšně. Od mamky mám zásobu bio zeleniny – rajčata, papriky, cukety, fenykl, bio bazalku a taky bio letní jabka (i s masem 🙂 ). Od babičky zase fasuju bio vajíčka a extra bio králičí maso. Takže kupovat cokoliv na farmářských trzích je u nás tak trochu jako nosit dříví do lesa. Navíc zítra odjíždíme na pár dní na mini dovolenou, tak jsem nechtěla nakupovat velké zásoby. Nakonec jsem si řekla, že koupím něco, co mamina letos nepěstuje a co mě na trhu cvrnkne do nosu. A cvrnkla mě dýně hokaido, ne nikdo ji po mně nehodil, ale byla sympaticky malinká.

líšňačka dýně hokaido a pažitková pomazánka

Nedávno jsem u Flo našla Referát o dýních, hokaido na mě pár dní v pohodě počká a po návratu budu moct hned experimentovat. No a pak jsem si koupila svazek pažitky, protože jsem dostala hroznou chuť na pažitkovou pomazánku. Jenže jsem na ní měla takovou chuť, že jsem pažitku bezmyšlenkovitě zmasakrovala dřív, než jsem ji stihla vyfotit. 😀 

Na pomazánku budeme potřebovat: 250 g měkkého tučného tvarohu ve vaničce, pažitku a větší špetku soli

Pažitku nakrájíme na drobno. Z tvarohu slijeme uvolněnou syrovátku a přendáme ho do misky. K tvarohu přidáme špetku soli, nakrájenou pažitku a důkladně promícháme. Pokud je tvaroh hodně hustý, tak ho můžeme naředit jogurtem nebo smetanou. Pomazánku necháme odležet alespoň hodinu, výsledné chuti to jenom prospěje. Pomazánku podáváme namazanou na chleba s čerstvým farmářským bio rajčátkem. 

líšňačka dýně hokaido a pažitková pomazánka

Tahle pomazánka je geniálně jednoduchá a výborná. A už se těším, až se po dovolené vrhnu na dýni. 

54. úkol

Marš!

Tak tohle byla podpásovka. Fazole a brambory? To bych snad radši upekla tu kočku, ve vietnamské večerce se dá sehnat všechno.

Navíc celý život žiju v domnění, že kočičí marš jsou brambory smíchané s kyselým zelím, které se podávají k jitrnicovému prejtu. O kombinaci brambor, fazolí a škvarků jsem nikdy ani neslyšela. Ale jiný kraj, jiný mrav, jiné chutě… Brňáci byli vždycky trošku divní. 😛 Když já fazole tak strašně nemám ráda. Zkoušela jsem je už hodněkrát na různé způsoby, bílé, červené, zelené, mungo… Ale prostě ne. Ještě tak ty Zelené fazolkové lusky alá salát, po těch mi aspoň není tak těžko. Jenže salát byl včera. Tak jsem nakonec s velkým sebezapřením uvařila freestyle variaci na fazolový buřtguláš, nebo jak bych to nazvala. Vycházela jsem z mamčina receptu, který přikládám, jen papriky jsem nahradila brambory.

Marš! fazolový guláš

Na 3 porce budeme potřebovat: 1 velkou cibuli, 1 polévkovou lžíci sladké papriky, 1 lžíci sádla, konzervu bílých fazolí v rajském protlaku, 1 pikantní klobásu, 1 čerstvou červenou papriku (v mém případě 3 střední brambory) a kostičku masoxu

Cibuli nakrájíme na drobno a orestujeme na sádle až zesklovatí. Přidáme klobásu nakrájenou na půlkolečka, poprášíme mletou paprikou a ještě chviličku opékáme. Přidáme konzervu fazolí a na kostičky nakrájenou papriku (brambory). Nakonec přilijeme ještě jednu konzervu vody, přidáme masox a přivedeme k varu. Vaříme dokud brambory nezměknou, zahušťovat díky protlaku není třeba. Pokud je guláš málo pikantní přidáme chilli nebo pepř. Podáváme s čerstvým pečivem.

Marš! fazolový guláš

Rodičové mají tuhle gulášo-polévku rádi, já z ní tedy unešená nejsem. Výzva dnes byla opravdu výzva a fazole nechci aspoň rok ani vidět.