47. úkol

Maska

Dnešní úkol je prý tradice a opakuje se každý rok. Nemůžu posoudit, letní výzvy se účastním poprvé.

A tak jsem si poprvé v životě udělala okurkovou masku na obličej. Ale abych byla upřímná, pro okurku bych určitě našla spoustu lepšího využití. Třeba taková Okurková omáčka, to je dobrota. Ale okurky na obličej, no nevím… Prvně to hrozně studí, pak to nepříjemně zteplá a nakonec na obličeji zůstane takový lepkavý film, který když zatuhne, tak nepříjemně stahuje kůži. A navíc mi zelená barva vůbec, ale vůbec nesluší. Jen doufám, že nedostanu vyrážku. 😀 Na druhou stranu jsme se při aplikaci masky docela zasmáli. Prvně jsem nechala svého přítele, aby mi masku nějak rovnoměrně nandal na obličej sám. Myslím, že za jeho kreaci by se nestyděl ani „Muž se železnou maskou“. Ta fotka se vážně publikovat nedá. Tak jsem to musela vzít do vlastních rukou. Chlapi a kosmetika, i když přírodní prostě nejdou dohromady. 😀

Takžéééé BAF! 😀

okurková maska

A kdo měl z dnešního úkolu největší radost? No přeci Boris. 😀 Je to vděčná popelnička na většinu zeleninových zbytků z kuchyně. 

králík a okurka

A já si podle obrázku na mapě myslela, že půjdeme do divadla…

42. úkol

Věž

Po té vaječné smršti to tenhle týden u nás doma vypadalo na menší vzpouru. Takže bylo jasné, že dneska musí být maso. Takže hamburger.  😉

Když nepočítám „hamburgry“ ze zbylých karbanátků, tak jsem se o domácí hamburger zatím pokoušela jen jednou. Pamatuju si, co s tím bylo pleskání, dochucování a výsledek nic moc. Jenže tenkrát jsem ještě neznala Flo a ve všech receptech chyběla zásadní informace – jak dlouho mám maso opékat. Takže výsledek byl vysušený a rozpadací. Proto jsem si dneska důkladně nastudovala, jak na Domácí hamburger, aby byl šťavnatý. Úplně mě vykolejilo, jak moc je to jednoduché. Až jsem chvílemi Flo podezřívala, že si dělá srandu, že někde musí být zakopaný pes. Proč? Protože maso do hamburgerů se nijak neochucuje, nepřidává se do něj vůbec nic. Jen se před tepelnou úpravou navrchu osolí a opepří. A ono to stačí! Vážně!

věž domácí hamburger

Na 4 hamburgery budeme potřebovat: 600 g mletého hovězího masa, čerstvě mletou sůl a čerstvě mletý pepř, 1 lžíci oleje na opékání, 4 plátky cheddaru, 4 kulaté housky na burgery, dobrý kečup, 1 rajče, několik listů ledového salátu, červenou cibuli a 2 kyselé okurky

Mleté maso rozdělíme na 4 stejně velké díly, vytvoříme z nich koule a s každou koulí 20x praštíme o kuchyňskou linku. Nárazy se maso spojí a při pečení se nebude rozpadat. Navlhčenýma rukama vytvarujeme hladké koule, které zploštíme na tloušťku 1,5–2 cm, uprostřed vymáčkneme mělký důlek. Díky tomu se maso lépe propeče a tolik se nevyboulí. Připravené maso odložíme do lednice. Mezitím si nakrájíme cibuli na tenké plátky, okurky a rajčata na silnější plátky, omyjeme a připravíme salát. Jednu pánev nahříváme na sucho, druhou pánev potřeme olejem a rozpálíme. Maso vyndáme z lednice a z obou stran posolíme a opepříme. Na suchou pánev položíme housky řeznou plochou dolů. Do pánve s olejem vložíme maso a pečeme 3 minuty, potom obrátíme a pečeme další 3 minuty. Ještě jednou obrátíme, na každé maso položíme plátek cheddaru a pečeme ještě 1 minutu, než se sýr rozpustí.

Housky vylovíme z pánve. Spodní polovinu potřeme kečupem, na kečup položíme list salátu. Na salát dáme plátek rajčete, na rajče uložíme maso. Maso zasypeme pokrájenou cibulkou a plátky okurek. Přiklopíme druhou polovinou housky a zajistíme špejlí. Takto upečené maso je uvnitř růžové, pokud chceme propečenější přidáme z každé strany 1 minutu, ale ne víc. Pak je maso dostatečně propečené, ale stále dokonale šťavnaté.

věž domácí hamburger

Co dodat… Už chápu Američany, co na těch burgerech mají. Slupli jsme každý dva jako nic a až po chvíli nám došlo, jak jsme nacpaní.  😀

27. úkol

Šunky

Šunky si tedy opravdu neválíme, leda tak v práci. Ale vzhledem k počasí mi to ani nevadí, protože už zase prší…

šunky obložený talíř

Kdybych nebyla lenoch, tak bych k večeři udělala Krásné šunkové chlebíčky jako Flo. Jenže já dneska lenoch jsem a nepomohlo ani odpolední kafe. Tak jsem udělala jen rychlý obložený talíř se šunkou, sýrem, vajíčkem a zeleninou. K tomu pěkně opečené toustíky a bylo to. A místo dezertu jsme si k filmu otevřeli kozlíka – takový ten zlatavý mok, od divného vrchního. Po něm se totiž dobře tráví. 😉 

šunky obložený talíř

Přiznávám, že šunka nebyla originál Pražská, pouze výběrová. Ale jedli jsme ji v Praze a to se taky počítá. 🙂 

12. úkol

Řasy

Dneska mě Flo opravdu dostala. Řasám se celý život úspěšně vyhýbám jak čert kříži. Z mořských potvor jsem vzala na milost ryby velikosti makrely a větší. Prý by stačil i slanorožec, ale o tom jsem nikdy ani neslyšela. No, tohle je opravdu výzva…

Navíc má takhle akce destruktivní vliv na moji pracovní morálku. Dopoledne v práci většinou lovím na internetu nějakou inspiraci. Dneska jsem lovila instruktážní videa, jak připravit doma sushi. Do restaurace jít nemůžu, za prvé bych si oko hůlkami vypíchla veřejně, to by byl trapas. Za druhé je sushi drahá sranda, co kdyby nám nechutnalo? A za třetí, syrovou rybu do mě nikdo nedostane ani heverem, to spíš tu řasu. Ale zase ochutnat sushi, které půlka lidí miluje a půlka nenávidí… to mě láká hodně. Takže tahle výzva ve mě hlodala a po třetím videu jsem si řekla, že to prostě zkusím. Cestou z práce jsem se zastavila v obchodě, dokonce měli úplně všechno včetně hůlek, řas, balicích podložek atd. Bylo rozhodnuto.

sushi řasy

Na dvě opravdu poctivé porce jsem potřebovala: 10 ml rýžového octa, cukr a sůl (v poměru cca 6:4:1), 150 g rýže na sushi, 3 plátky řasy Nori, 1/2 avokáda, 1/2 okurky, 3 plátky uzeného lososa (syrového opravdu nesním), sójová omáčka, případně wasabi křen k podávání

sushi řasy

Pro začátek jsem si dala vařit rýži na sushi, miluju svůj rýžovar. V mezičase jsem si ochutila rýžový ocet cukrem a solí. Když byla rýže uvařená, tak jsem ji smíchala s ochuceným octem ve skleněné míse a nechala úplně vychladnout. Mezitím jsem si nakrájela avokádo, okurku a uzeného lososa na proužky. Bambusovou podložku jsem obalila potravinovou fólií, abych jí hned nezašpinila. Na podložku jsem položila řasu, která smrděla, jako králičí granule.  😀
Na řasu jsem vrstvila rýži, avokádo, okurku a lososa. Vzdálenější konec řasy jsem nechala volný a navlhčila ho zbytkem octa, aby se hezky přilepil. Pak jsem to celé pomocí podložky zarolovala a nechala chvíli odležet, aby řasa zvlhla. Poklidila jsem kuchyni, přítel nabrousil nůž a šla jsem krájet. Napjatá jak kšandy. Nůž jsem mezi jednotlivými řezy oplachovala vodou, ale neutírala. Tramtadadááá, povedlo se! 

sushi řasy

Co se chuti týče… nebylo to zlé. Uzený losos to docela zachránil. Wasabi křen jsem nekupovala, nevím, co bych se zbytkem dělala. Ale asi by to sushi pozvedl ještě o kus výš. Ani oko jsem si nevypíchla… prostě úspěch na plné čáře. Asi jsem se minula povoláním.  😎 

7. úkol

Černobílý

A máme tady další zeměpisně-kulinářskou výzvu. Tentokrát černobílou jako přeštické prasátko. Naštěstí takhle při pátku nemusíme lovit žádné čuníky, ani ty černobílé. Stačí je uctít servírováním jídla v černobílém kabátku, nebo spíše na černobílém talířku.

Já jsem si tenhle úkol splnila hned při snídani. Připravila jsem si opečený bílý toustový chléb se sýrem a zeleninou na černý talíř a černou kávu jsem si nalila do bílého hrnečku. Vše jsem doladila bílým ubrusem a černobílým prostíráním a užila jsem si snídani skoro jako u Tiffanyho. 🙂

černobílý

Další kombinace a tipy na snídaně, přesnídávky a svačinky najdete na webu Kuchařky pro dceru.

černobílý

Nakonec mi to nedalo a dohledala jsem si něco málo o tom černobílém čuníkovi. Jedná se o původní druh prasat chovaných na Plzeňsku od 19. století. Z historických pramenů lze zjistit, že maso přeštických prasat se používalo mimo jiné pro výrobu šunek. Před 2. světovou válkou se z něj vyráběla „pražská šunka“, která byla exportována do mnoha evropských i zámořských států. Při hmotnosti 60–70 kg bylo maso křehké, šťavnaté a jemně prorostlé tukem. Při delším výkrmu prasata rychle ukládala tuk a představovala typická sádelná prasata. Přeštická prasata jsou také velmi odolná, nenáročná a prasnice jsou výborné matky s početnými vrhy.
Bohužel tento čuník není schopný konkurovat moderním plemenům prasat. Nicméně pro své vlastnosti a odolnost byla přeštická prasata v roce 1992 zařazena mezi genetické zdroje. Přeštická prasata jsou tedy zdrojem genů pro zlepšení zdraví a vlastností moderních prasat a představují tak cenné a strategicky důležité vlastnictví pro naši zemi. 😉 

Plány revanšistů zhatí naši vepři boubelatí!