62. úkol

Velký třesk

Nemůžu uvěřit, že tohle už je úplně poslední úkol.

Zavzpomínat si u ohýnku by bylo stylové. Ale v paneláku na sídlišti se táborák dělá špatně. Obzvlášť když se přihnala studená fronta a venku leje jako z konve. Takže musí stačit jedna vzpomínková svíčička.

velký třesk svíčka

Za těch 62 dní jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí a vyzkoušela spoustu zajímavých receptů. K některým se budu ráda vracet, u jiných to jednou stačilo. Třeba takové fazole pro příště radši vynechám. To samé platí o olomouckých tvarůžcích. Vážně nepotřebuju jíst víckrát něco, co smrdí jako zkažené. 😀 Naopak taková Pohanka velmi mile překvapila.

Děkuju Flo, že celou tuhle prázdninovou akci vymyslela a režírovala. Bylo to moc milé.

61. úkol

Ovoce

Už se blížíme do finiše a já doháním poslední úkol. Vyšlo mi to jen tak, tak…

Včera jsem od babičky dostala půlku kuřete. Původně nám ho chtěla péct k obědu, ale odjížděli jsme dřív. Tak celé kuře rozpůlila, že tu půlku si mám upéct až se mi to bude hodit. 🙂 A hodilo se mi to hned dneska. Regenerujeme se po dovolené plné heroických sportovních výkonů (dobře, možná trošku přeháním). Tak se mi jednoduché vaření velmi hodilo. Recept na Pečené kuře jsem si půjčila od Flo, jak jinak. U nás se kuře vždycky peklo na másle, ale varianta se sádlem ve mně vzbudila zvědavost a jako jo, dobré to bylo. Po kuřeti se jen zaprášilo. A já tu pořád melu o kuřeti a za úkol je ovoce. No jasně, my totiž máme k pečené kuřecí klasice hrozně rádi domácí ovocný kompot. Dneska padl los na kompot třešňový.

ovoce třešňový kompot a pečené kuře

Na 4 porce budeme potřebovat: 1 celé kuře, 1 lžičku soli, 1 špetku mletého kmínu a 3 vrchovaté lžíce vepřového sádla

Troubu nahřejeme na 220 °C. Mezitím kuře dobře omyjeme a osušíme papírovými utěrkami. Zkontrolujeme, zda se v břiše neschovává sáček s drůbky. Krátkým provázkem k sobě svážeme koncové díly stehýnek. Připravené kuře celé potřeme dvěma lžícemi sádla. Zbývající sádlo vložíme do břišní dutiny. Maso osolíme na povrchu i uvnitř, lehce posypeme kmínem a rukama sůl a kmín vmasírujeme do kůže. Kuře položíme prsy dolů do pekáčku s roštem nebo ho podložíme několika špejlemi.

Pekáček s masem vložíme do vyhřáté trouby a ihned zmírníme teplotu na 190 °C. Kuře by se mělo prsíčky dolů péct 30 minut, po 15 minutách pečení nalijeme do pekáčku ke kuřeti trochu horké vody. Po dalších 15 minutách otočíme kuře prsíčky nahoru. Po otočení kuře každých 10–15 minut přeléváme vypečeným tukem z pekáčku, 40 minut od otočení kuřete by mělo být maso hotové. Můžeme to zkontrolovat tak, že zapíchneme dlouhý tenký nůž do nejsilnější části stehna nebo prsa. Když z místa vpichu začne vytékat šťáva, měla by být čirá. Jestli je trochu růžová, pokračujeme v pečení dalších 15 minut. Upečené kuře vyndáme z trouby a necháme ho 5 minut odpočinout. Podáváme s vařeným bramborem a oblíbeným kompotem.

ovoce třešňový kompot a pečené kuře

Tak a teď nějak vymyslet ten poslední úkol…

60. úkol

Pohanka

Uf, stihla jsem to. Zítra si dám na svačinu ovoce a dovolenkový skluz bude vyrovnaný. 🙂

Přiznám se, že pohanka mi dělala trošku vrásky. Tuhle surovinu doma běžně nepoužíváme, vlastně tohle byla moje premiéra. Tak jsem nažhavila internet a udělala menší průzkum. Hodně mi pomohl článek O pohance od Flo. Ujasnila jsem si, že celou pohanku pro začátek radši ne. Ale našla jsem tam zajímavou zmínku o slaných palačinkách galettes. Přítel se netvářil už když jsem vyslovila slovo pohanka. Podruhé se netvářil, když zjistil, že půl kila pohankové mouky stojí skoro 70 Kč. A potřetí se netvářil, když uviděl netypickou barvu pohankových palačinek. Ovšem když jsem je naplnila a zapekla se šunkou, sýrem a vajíčkem, tak slupl tři. A ještě se ujišťoval, kolik mouky mi zbylo a jestli je ještě někdy udělám. 😀

pohanka galettes

Na 6 palačinek budeme potřebovat: 1 větší vejce, 120 g pohankové mouky, 250 ml vody a lžíci másla

Vejce a mouku společně rozmícháme, vznikne hustá drolivá hmota, do které začneme přilévat studenou vodu a stále mícháme metličkou. Vodu možná nespotřebujeme všechnu nebo naopak trochu přidáme, záleží na mouce a velikosti vejce. Chceme přiměřeně husté palačinkové těsto, které se bude dobře rozlévat po pánvi. Jakmile bude konzistence ideální, přidáme rozpuštěné máslo, které palačinkám dodá chuť a budou se i snáz otáčet. Palačinky pečeme na středně rozehřáté pánvi, ideální je speciální pánev bez okraje po které se těsto rozetře speciálním dřívkem. Ale jde to i bez profi vybavení, prostě se snažíme upéct co nejtenčí palačinky. Otáčí se překvapivě dobře, jen si dáme pozor, abychom je nepřesušili.

pohanka galettes

Když jsou všechny palačinky hotové, tak si připravíme náplň. V mém případě plátky šunky, plátky sýru a vajíčka. Doprostřed každé galettky položíme šunku a sýr, přehneme okraje až vznikne čtverec. Složenou galettku přesuneme na pánev a doprostřed klepneme vajíčko. Vajíčko osolíme, opepříme a přiklopíme poklicí. Zapékáme na středním plameni, až je vajíčko tak jak ho máme rádi, tekutý žloutek rozhodně není na škodu. Ozdobíme zeleninou a podáváme teplé.

A příště vezmu dvě pánve, přítel do sebe galettky házel rychleji, než jsem je stihla zapékat. 😉 

59. úkol

Uši

Začínám tomu dohánění úkolů přicházet na chuť. Můžu si to hezky naplánovat a pak se jednotlivé výzvy plní jedna báseň.

Za normálních okolností bych si třeba ovesnou kaši k snídani nedala, protože ráno se mi obvykle nic vařit nechce. Jenže já včera u Flo našla recept na Bircher müsli klasik, kde se vločky večer namočí do mléka a ráno se už jenom smíchají s jogurtem a dalšími dobrotami. Já je doladila strouhaným letním jablkem, trochou citrónu, lžící medu, trochou skořice, oříšky a rozinkami. No a celé tohle dílo jsem naservírovala do širšího hrnečku s ouškem, abych učinila výzvě za dost. 🙂 Dobré by to bylo s jakýmkoliv sezónním ovocem, dokážu si představit jahody, hrušky, borůvky, meruňky, švestky… Myslím, že tahle snídaně u nás bude častěji.

uši ovesná kaše

Kdybych se nezasekla na úkolu s textilem, tak by tahle výzva určitě šla splnit i v dovolenkových podmínkách. Ale když už jsem se zasekla, tak jsem to neřešila a v pondělí jsme si udělali výlet na Pravčickou bránu. Na koloběžkách jsme dojeli opět z Děčína podél Labe do Schönny, tam jsme se nalodili na přívoz a přepluli Labe do Hřenska, kde jsme nechali koloběžky. Na Pravčickou bránu se na kole ani koloběžce nesmí a dost dobře by to nešlo. V lese jsme našli i několik zaparkovaných kočárků… Z Hřenska je to výlet dlouhý asi 5 km, ale je to celkem dost do kopce. 🙂

uši Pravčická brána

Samotná Pravčická brána je krásná, kdysi jsem tam byla s rodiči a vypadá pořád stejně. Jen lidí a vos tam takhle na konci srpna bylo mnohem míň. Okolo je několik skalních vyhlídek do kraje i na bránu. Přímo pod bránou je zámeček Sokolí hnízdo, kde funguje restaurace. Pivo mají dobré i najíst se tam dá, když se člověk přenese přes kombinaci smažáku či vepřového řízku s hranolky, vařené brambory nevedou. 🙄

Tak a já jdu do obchodu ulovit pohanku, čas se mi krátí, nesmím se flákat.

58. úkol

Zamilovaný

A doháníme dál. Moje úplně nejvíc nejzamilovanější jídlo je rajská omáčka od maminky. 😉

Když už jsme se vydali z Děčína do Jindřichova Hradce, tak jsem poprosila mamku, jestli by mi tu svou rajskou neuvařila. Protože rajskou jako od maminky prostě nikdy netrefím, nejde to. Mamka velmi dobře zavětřila odkud vítr fouká, když si přečetla zadání úkolu. A udělala úplně luxusní rajskou z domácích přezrálých rajčat a masové kuličky. Pro takovou rajskou klidně přejedu celou Českou republiku od severu na jih, když ji miluješ není co řešit. 😉 Na druhou stranu koprovku jsem nikdy nemusela, ale tahle od Flo Koprovým omáčkám docela napravila pochroumanou reputaci.

zamilovaný rajská omáčka

Děčín je možná trošku netradiční dovolenková destinace. Ale my tam jeli s jasným cílem a tím byla Via ferrata Pastýřská stěna. Přítel si to chtěl strašně moc vyzkoušet a já jsem pro každou špatnost. 😎 Navíc, když ho miluješ, není co řešit. Takže vylézt na pískovcovou skálu vysokou 95 m, no problem. Na nábřeží Labe je půčovna lezeckých setů, kde si za 180 Kč můžete půjčit sedák, ferratový set, helmu a rukavice na celý den. Samotná stěna zpoplatněná není. Ferrata je otevřená od sedmi do sedmi a je na ní 14 cest, kudy se dá vylézt nahoru. 

Via ferrata Pastýřská stěna

My jsme si to dali 2x. Vyrazili jsme hned ráno, vylezli nahoru a šli do ZOO, která je nahoře na Pastýřské stěně. Lezecké sety jsme si dali u vstupu do schránky za 10 kaček, které pak schránka ochotně vrátila. Prošli jsme si malou, ale hezkou ZOO, zkratkou seběhli na nábřeží a vylezli nahoru ještě jednou. Pokud se nebojíte výšek, máte trošku fyzičku a máte rádi krásné rozhledy, tak to můžu jedině doporučit. Ale pozor na to, není to sranda. Ač už máme něco nalezeno na umělé lezecké stěně, tak jsme místy měli co dělat (no dobře, hlavně já). Ale stálo to za to!

A pokračování zase zítra. 😉